Zpátky na stromy

Řekla o proměně:

Designérka Jana Vařechová Holoubková: „Navrhla jsem nadčasový nábytek, který už s dětmi poroste. Na masivních postelích vybavených úložným prostorem se pohodlně vyspí i dospělý. Po přetření mohou fungovat i v jiném kontextu. Pokoj působí uklizeně a čistě, protože jsme hračky schovali do skříněk za plná dvířka.“

Před proměnou

Původně tu byly pěkné fialové závěsy, lila výmalba a spousta drobného nesourodého nábytku. Při zabydlování se ukázalo, že do prázdných nik nepatří jenom skříně a že vysoké postele nemusejí být nutně palandy.

Po proměně

Teprve po našem zásahu znovu vyniklo původní kouzlo místnosti se štukovým stropem, vysokými stropy, dveřmi a okny a s dřevěnou podlahou. Ačkoli tu zůstal dětský pokoj, šetřila designérka konkrétní symbolikou i podbízivými barvami, na zdi se vrátil neutrální odstín. Na míru navržený nábytek používá zjednodušené robustní formy bez zbytečných titěrných detailů.

Přistání v pokojíčku

Zuzana Bernasovská „Bavilo mě vymýšlet pokoj, který by dokázal uspokojit Honzíkovu potřebu pobývat v jiných dimenzích. Zároveň jsem se ale nenechala unést a stále jsem myslela i na praktickou využitelnost navrhovaného nábytku. Proto jsem si hodně vyhrála i s vnitřním vybavením skříní a zásuvek. Tak například v zásuvkách pracovního stolu jsem nechala udělat přihrádky, díky kterým se bude jejich obsah lépe třídit.“

 Schody do nebe.

Zuzana Bernasovská: „Nábytek jsem navrhovala s cílem co nejvíc využít prostor. Stůl je tak dlouhý, aby u něj mohly pohodlně sedět obě holčičky, a je na kolečkách, aby se s ním dalo hýbat. Postele jsou nad sebou a schůdky, které vedou k horní palandě, jsou současně úložným prostorem – jako by to byly na sebe naskládané boxy s odklápěcími bočními stěnami. Do pokoje se podařilo umístit i komodu a skříň. Hračky a všechno ostatní může být schované a uklizené.“